NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kanadští INTO ETERNITY si krásně nakročili dvojblokem alb „Dead Or Dreaming“ a „Buried In Oblivion“, na kterých se prezentovali coby poměrně svébytné technické těleso, jehož hlavní předností je krom střídání melodických pasáží s náklepy i hlasový trojboj naprosto odlišného zabarvení a nálad. Bohužel však hned následující zápis „The Scattering Of Ashes“ rezignoval na většinu těch technických kousků, „zhevíkovatěl“ a nahrávka jen tak prosvištěla, ubitá dvěma kopáky, navíc ještě příšerně uměle natriggerovanými. Naštěstí s letošním zářezem „The Incurable Tragedy“ nám hoši přichystali alespoň poloviční návrat. Pravda, zůstaly ty na dřeň zjednodušené hoblovačky, na několika místech i ten zbytečně upištěný vokál made in Rob Halford (hlavně v „Indignation“ je to místy opravdu kuletrhající), avšak díky opětovnému prostřídání s akustickými pasážemi (hezký, vracející se motiv, podle něhož je aktuální CD pojmenované) nám ani ty nátěry nepůsobí samoúčelně a v tomto odlišení hned jinak vynikne i ta již zmiňovaná hlavní přednost v podobě rozdílných vokálů. Letošní nadílka sice na nejsilnější období kapely určitě nedosáhne, ovšem na druhou stranu na patře zanechává přece jen o něco lepší pocit, než předchůdkyně. Jestli na to má vliv i to, že po minulém zklamání už člověk vlastně ani nic nečekal, nechám na vás.
6,5 / 10
super album, moj velky favorit...
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.